Představte si, že si koupíte nejmodernější mobilní telefon, ale nikdo už vám nevysvětlí, jak s ním pracovat. Mačkáte náhodně všelijaká tlačítka, otevíráte aplikace, ale stále netušíte, jak si nastavit budík, napsat bývalému manželovi zprávu nebo zavolat kamarádce Pavlíně. Možná se vám něco úspěšně podaří, možná ne, ale hlavně – bude to nejspíš náhoda než vědomá dovednost.

A teď si představte, že se takovéhle situace neodehrávají jen u mobilních telefonů, ale i u nástrojů, které lidé dostávají k dispozici v práci, při výchově dětí nebo ve vztazích. Mnozí absolvují motivační školení jak neprokrastinovat, čtou dokola ty samé knihy, sledují chytré přednášky a získávají nové a nové metody a postupy. Málokdy se ale dozvědí, jak s těmito nástroji pracovat v konkrétních situacích a co vlastně znamenají v širším kontextu – chybí hlubší pochopení – a tak z motivační přednášky dorazí domů stejní, jako před ní. Hluboká změna nenastala, jen nadšení, které brzy opadá a dostaví se zmatení a smutek.

Co se pak většinou stává? Lidé nové techniky jen mechanicky papouškují, protože nevědí, proč a jak je skutečně používat. A tak se jejich jednání může jevit nepřirozené, vyumělkované, neautentické, někdy až odcizené. Lidé kolem to podvědomě cítí, a proto může vzniknout nedůvěra: v práci, ve vztazích, ve sportu i v rodině. Místo opravdové změny přichází frustrace a návrat k našim původním pohodlným zvyklostem, které v nás sedí už tolik let – a naše profesní naivita si myslela, že je „přepíšeme“ nějakým poutavým vyprávěním na přednášce?! Zase jsem vyhodil zbytečně peníze do luftu…

Trh chce rychlá řešení – ale ta nefungují!

Současná uspěchaná doba je naprosto posedlá rychlými výsledky a řešeními. Stejně jako cukr okamžitě dodá energii, ale brzy po něm přichází únava a závislost, i školení slibují okamžité změny, které nevydrží. Firmy i jednotlivci chtějí metody, které přinesou okamžitý efekt, aniž by bylo nutné se zabývat hlubším porozuměním, a tak vyhazují nemalé prostředky znovu a znovu, aniž by se opravdu něco stalo. Že to znáte…?

Jenže skutečná změna nevzniká přes noc mávnutím magické hůlky a vyřčením kouzla „Evanesce“. Nelze se naučit nový způsob komunikace, vedení lidí nebo výchovy dítěte během jednoho školení. Každá proměna vyžaduje čas, prostor pro přemýšlení a hlavně: neustálý cvik! Že nemáte čas? Pak zřejmě neděláte ty správné věci ve správný okamžik – a to je situace, kdy je třeba se po-zastavit a popřemýšlet, co s tím.

Problém je, že přemýšlení opravdu není jednoduché. Je mnohem snazší dostat hotový návod – rychlé cukry – než si klást otázky a hledat na ně odpovědi – a to i v podobě další otázky. Pokud se nenaučíme nejprve myslet, nikdy skutečně nepochopíme, jaké nástroje k životu potřebujeme. A tak budeme stále dokola zkoušet nové a nové „zázračné návody“, které stejně brzy opustíme. Proč?

Co to znamená myslet?

Filozof Martin Heidegger ve své knize „Co to znamená myslet?“ zpochybňuje běžné pojetí myšlení jako pouhého racionálního uvažování. Tvrdí, že skutečné myšlení není jen o shromažďování informací nebo analýze faktů, ale především o hlubokém porozumění tomu, co se děje kolem nás a v nás samých.

Heidegger rozlišuje mezi tzv. „počítajícím myšlením“, které se zaměřuje na výpočty, efektivitu a mechanické zpracování informací, a tzv. „meditativním myšlením“, které se snaží pochopit hlubší „podstatu“ věcí. Počítající myšlení je dominantní v moderním světě: hledáme metody, techniky, data, KPI, chceme rychlé výsledky. Meditativní myšlení však vyžaduje trpělivost, otevřenost, upřímnost a schopnost klást si otázky, které nemají snadné odpovědi.

Heidegger říká, že většina lidí se myšlení nikdy doopravdy nenaučila. „Naše“ masmediální společnost nás učí (rozuměj manipuluje) zapamatovat si fakta, rychle reagovat a orientovat se na výkon. Ale skutečné myšlení je něco jiného: je to schopnost naslouchat, nechat věci „dozrát“, vnímat souvislosti a nebát se nejistoty.

Právě tato schopnost/dovednost nám dnes tak zoufale chybí. Bez ní se z nás stávají feťáci závislí na hotových návodech, instantních faktech bez souvislostí z „„TV zpravodajství““, místo abychom si vytvářeli vlastní porozumění světu. Jednoduše přebíráme předžvýkané, pečlivě vybrané polozdravé bobule, kterými nás masmédia krmí. A ještě je pak vydáváme za naše vlastní názory. Že vám to něco říká?

Systemický přístup: Naučte se myslet dříve, než vezmete do rukou krumpáč

Systemický přístup k (v) myšlení znamená, že se nejprve učíme rozumět sami sobě a souvislostem, než začneme aplikovat konkrétní metody. Místo toho, abychom hned hledali řešení, nejprve zkoumáme situaci, ve které se nacházíme, její pozadí a přemýšlíme nad tím, co je skutečně potřeba.

Představte si dva manažery:

První manažer absolvuje školení o motivaci zaměstnanců a hned začne používat nové techniky. Snaží se více oceňovat, ale umí to pouze vágně a obecně, zapojuje tým do rozhodování bez jasných kritérií, ale jeho kolegové cítí, že to není „jeho“, že to není přirozené. Po několika týdnech přestává techniky používat, protože nevidí téměř žádný efekt.

Druhý manažer se nejprve snaží pochopit svůj tým a to, jak s nímon sám zachází. Pozoruje dynamiku, zkoumá, co kolegy stimuluje/motivuje, a klade si otázky, proč jeho dosavadní styl vedení nefungoval, popř. co přesně na něm fungovalo. Teprve poté si vybírá přítupy, které odpovídají jeho situaci. Výsledek? Jeho změna je trvalejší a přirozenější, protože tým „to“ snáz přijímá.

Systemický přístup nám pomáhá neplýtvat energií a časem na metody, které nepotřebujeme. Místo toho nás učí se zaměřit na to, co má skutečný smysl, je užitečné, funkční a má pro nás význam.

Chcete opravdovou změnu? Systemické myšlení může být klíčem

Systemický přístup opravdu není pro každého. Pokud ale chcete skutečně porozumět sobě i druhým, systemické myšlení je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak toho dosáhnout. Jak? Například systemickým koučováním. Kouč vám nebude dávat hotové odpovědi a manuály, ale pomůže vám najít vaše vlastní, která si ale odpracujete. Bude klást otázky, které vás přivedou k hlubšímu pochopení souvislostí, ve kterých se rozhodujete, žijete a pracujete.

A pokud chcete jít ještě dál, systemický koučovací výcvik vám dá dovednosti, které můžete využít nejen pro sebe, ale i pro své okolí. Pomůže vám nejen lépe využívat vaše zdroje, ale také pomáhat druhým, aby i oni našli své vlastní odpovědi, aby byli kompetentnějšími, plnohodnotnějšími jedinci.

Opravdová změna nezačíná u krumpáče, ale u jemného vyšívání. Začíná u našeho myšlení, ne u myšlení školitele či trenéra. A to je něco, co se dá naučit. Stačí začít dělat jen něco jinak. Co vás k tomu napadá?