jedinečný přístup, který je i není pro každého

O systemice

spíše co to je, než co to není

Systemika je způsob myšlení a práce s lidmi a organizacemi, který se zaměřuje na vztahy, souvislosti, vysoké výkony a hledání smysluplných řešení v komplexních situacích

Systemické myšlení

Pro laiky

Systemické myšlení je způsob, jak se dívat na svět, lépe chápat vztahy a jejich ovlivňování. Představte si život jako pavučinu: když zatáhnete za jednu nit, rozhýbete celou síť. To platí i pro vztahy mezi lidmi, rodinné členy, týmy a celé organizace. Změní-li se chování jednoho člena, mění se chování všech dalších členů, i když si toho hned nemusíme všimnout. Vše je jeden propojený celek: naše rozhodnutí, vztahy, pocity, emoce, nálady a situace. Systemické myšlení pomáhá nahlížet situace z různých úhlů a hledat pro ně přijatelnější vysvětlení a významy, umožňující příjemnější a spokojenější život. Pomáhá lépe chápat složité situace, najít souvislosti mezi událostmi, lépe se přizpůsobovat změnám. Díky tomu vidíme věci nejen povrchně, ale i v hlubších a širších souvislostech.

Příklad: Když je rodič pod velkým tlakem v práci, může být doma podrážděnější. Dítě to vnímá, přizpůsobí se a začne se chovat jinak: třeba se stáhne nebo naopak vyžaduje více pozornosti. To zpětně ovlivní chování rodiče, a tak se dynamika rodiny neustále mění. Systemické myšlení pomáhá lépe chápat takové situace, vidět skryté souvislosti a hledat řešení, která budou dlouhodobě fungovat.

Pro nadšence

Systemické myšlení je postaveno na konceptu cirkulární kauzality, kdy změna jednotlivých prvků systému neustále ovlivňuje chování všech ostatních prvků systému. Tento přístup se odklání od mechanistického pojetí lineární kauzality tím, že sleduje systémové interakce v širším kontextu a hledá vzorce a vztahy, které ovlivňují chování celku – pracuje s dynamikou vztahů mezi všemi jeho částmi: změna jednoho prvku systému způsobí změnu celého systému. Tento zpětnovazební přístup umožňuje lépe chápat fungování živých i sociálních systémů a hledat nejvhodnější intervence pro jejich ladění a nalezení nového optimálního stavu. Umožňuje nahlížet komplexní jevy v různých kontextech a nalézat užitečné a funkční strategie pro systémové změny, vedoucí k flexibilnějším a udržitelnějším rozhodnutím v nejistém a proměnlivém prostředí.

Příklad: Organizace zavádí nový způsob interní komunikace. Na první pohled se zdá, že se tím jen zjednoduší tok informací v “jednom” místě. Ve skutečnosti to ale postupně změní celou firemní kulturu, motivaci zaměstnanců, jejich vztahy a celkovou výkonnost a obrat firmy. Systemické myšlení umožňuje lépe pochopit složitost těchto procesů a optimalizovat je tak, aby byly dlouhodobě efektivní a udržitelné.

Systemické jednání

Pro laiky

Systemické jednání je způsob, jakým systemické myšlení uplatňujeme v každodenním životě. Místo kontroly a příkazů, co má druhý dělat, mu pomáhá nahlédnout situace z nových úhlů a podpořit ho v hledání jeho vlastního řešení, jeho vlastní cesty. Vytváří prostředí, kde se každý může sám rozhodnout na základě svých potřeb, možností a schopností. Systemika neříká, co je „správné“ a „špatné“, důležitá je funkčnost a užitečnost jednání. Zaměřuje se na vytváření bezpečného a podpůrného prostředí, kde lidé nacházejí vlastní řešení. Je to jako když průvodce ukazuje různé cesty, ale nechává vás, abyste si sami vybrali směr. Systemické jednání způsobuje vyšší nezávislost a samostatnost.

Příklad: V koučování a terapii systemické jednání nevede partnera k tomu, aby převzal hotová doporučení, ale podporuje ho ve zkoumání jeho vlastních zdrojů a možností. V organizacích pomáhá vytvářet funkční struktury, které podporují samostatné rozhodování, užitečné inovace, udržitelný růst i bez náboru nových zaměstnanců.

Pro nadšence

Systemické jednání je založeno na postmoderní epistemologické neutralitě a respektu k individuální konstrukci reality každého aktéra. Říká, že realita není objektivně daná, ale je individuálně konstruovaná. Každý jednotlivec a sociální systém funguje podle vlastního významového rámce, na základě kterého vnímá svět a operuje – rozhoduje se. Vytváří jej skrze adaptabilitu procesem učení a rozšiřováním zkušeností skrze (sociální) interakce s okolím. Tento přístup nevychází z předpokladu univerzálně správného řešení, ale umožňuje jednotlivcům a skupinám konstruovat vlastní užitečné strategie v jejich specifickém kontextu a v souladu s jejich vlastním systémovým vnímáním. Důraz je kladen na procesy ko-konstrukce a reflexe, které podporují adaptabilitu v proměnlivém prostředí. V organizacích pomáhá optimalizovat firemní procesy tak, aby odpovídaly dynamice a potřebám konkrétního týmu.

Příklad: Místo toho, aby rodič nutil dítě k určitému chování, může mu rozšiřovat perspektivy kladením otázek a pomoci mu porozumět důsledkům jeho rozhodnutí. Tento přístup podporuje nezávislost, sebedůvěru a odpovědnost.

Systemické vzdělání

Pro laiky

Systemické vzdělávání je založené na jedinečném přístupu konstruktivistického učení. Pomáhá jednotlivcům a týmům lépe porozumět vztahům, sobě samým a tomu, jak se užitečněji učit. Nejde ale jen o učení se nových informací, ale také o rozvoj dovedností, jako je naslouchání, spolupráce, hledání souvislostí a porozumění vztahům mezi různými jevy. Tím umožňuje užitečněji nahlížet problémy, lépe komunikovat a dosahovat smysluplných cílů. Důraz je na kladení užitečných otázek, např: „Jak to spolu souvisí?“, „Jaké dopady má tento přístup na ostatní?“, „O čem to celé je?“

Příklad: Učitel, který přistupuje k učení systemicky, se nesoustředí jen na předávání faktů, ale pomáhá žákům přemýšlet o tom, jak učivo souvisí s jejich životem. Podporuje je v hledání vlastních odpovědí a ve spolupráci s ostatními. Tento přístup je velmi efektivní tam, kde tradiční školství a pedagogika selhává: například u žáků, kteří mají problém se zapamatováním izolovaných faktů, ale dobře reagují na praktické příklady a souvislosti.

Pro nadšence

Systemické vzdělávání se opírá o konstruktivistický přístup reflektující postmoderní epistemologii a zdůrazňuje aktivní roli studenta v procesu učení. Místo pasivního přijímání informací frontálním způsobem výuky je důraz kladen na zkušenostní učení. Umožňuje rozvoj metakognitivních schopností, kritického myšlení a adaptivního rozhodování v různorodých kontextech. Integruje prvky kolaborativního učení, narativní práce a systemických intervencí pro podporu udržitelného osobního i organizačního rozvoje. Nachází široké uplatnění nejen v moderním školství, ale i ve firemním rozvoji, kde pomáhá manažerům a jejich týmům lépe chápat, jak se organizace učí a jak se adaptuje na změny. V psychoterapeutických a koučovacích výcvicích podporuje schopnost systemického vnímání klientových potřeb a efektivní práci s individuálními kontexty.

Příklad: V organizačním vzdělávání se systemické myšlení neučí jako teorie, ale prostřednictvím autentických sebezkušenostních aktivit a případových studií. Účastníci zkoumají reálné situace, hledají řešení a reflektují jejich dopad na sebe a své okolí. Díky tomu se učí nejen znalosti, ale i praktické strategie pro řízení složitých a komplexních situací.

Systemická teorie a praxe

Pro laiky

Systemický přístup vznikl v 2. polovině 20. století, kdy vědci zjistili, že starý způsob přemýšlení již není dostačující. Dříve se lidé snažili vše uchopit a vysvětlit jako stroje – mechanicky a přesně. Ale živé věci nebo vztahy mezi lidmi fungují jinak. Abychom jim mohli lépe porozumět, bylo potřeba přijít s úplně novým způsobem, jak nad nimi přemýšlet, a tak vznikl systemický přístup.

Dnes se jedná o způsob, jak se dívat na svět kolem nás. Nezaměřuje se jen na jednotlivé části, ale hlavně na to, jak spolu tyto části souvisí, jak se navzájem ovlivňují. Učí nás, že každý vidí svět jinak a že to je v pořádku. Pomáhá nám lépe rozumět složitým situacím a hledat chytrá smysluplná řešení, která jsou trvalá a plnohodnotná.

Pro opravdové nadšence

Systemický přístup lze chápat jako reakci na omezení mechanistického – objektivistického – pohledu na sociální, biologické a psychické systémy. Vychází z radikálního konstruktivismu a strukturálního determinismu a o živých systémech říká, že jsou autopoietické – tj. vytváří sebe sama pomocí sebe sama – a operacionálně uzavřené – tzn, že si pomocí vlastních operací vytvářejí a udržují své vlastní hranice a strukturu. Živé systémy operují na základě uzavřenosti vůči prostředí a jejich interakce s okolím probíhají skrze selektivní zpracování informací: vnější kvantitu přeměňují na vnitřní kvalitu. Z tohoto pohledu živý systém nevnímá „objektivní realitu tam venku“, ale vytváří si vlastní obraz světa z vlastních operací: svého kódování a své struktury. Epistemologickým dopadem je nemožnost potvrzení či odmítnutí objektivní reality – nemáme k ní přístup. Okolní struktura prostředí systém neřídí ani neurčuje jeho změny. Prostředí poskytuje systému kvantitativní podněty, které systém zpracovává podle svých interních pravidel. Nahrazuje lineární kauzalitu cirkulárními procesy, kde každá operace systému navazuje na svoji další operaci – každý akt komunikace ovlivňuje a navazuje na další komunikaci a systémy se tak udržují ve vzájemném napojení a adaptaci.

Kde a jak využít systemiku

Pro laiky

Systemický přístup je užitečný na mnoha místech. Ve škole může pomoci učitelům lépe pochopit své žáky a pomáhat jim dosáhnout jejich cílů. V práci může pomáhat vedoucím či projektovým manažerům lépe vést svůj tým k užitečnější spolupráci a dosahování úspěchů, ředitelům usnadňuje vedení firmy, výrazně zefektivňuje využívání lidských zdrojů, jejich propojování a růst zisků. Ve sportu může trenér lépe pracovat s týmem, aby dosahoval špičkových výkonů a vyhrával. Je velmi účinný v rodinách: pomáhá jejím členům si lépe porozumět a mít hodnotnější a kvalitnější vztahy. Manželům pomáhá v různých fázích manželství překonat výzvy, které s sebou vztahy přináší. Jde jednoduše o způsob učení a poznávání, a to jak sebe sama, tak i lidi a světa kolem nás.

Pro nadšence

Systemický přístup nachází uplatnění v mnoha oblastech: od vedení a transformací firem, koučování s jednotlivci a týmy až po vzdělávání či psychoterapii. V řízení organizací pomáhá lépe chápat firmu jako celek, porozumět dynamice vztahů a podporuje spolupráci, vysoké výkony, inovace, tvorbu nových talentů a zásadně zvyšuje rychlost rozhodování. V koučování tento přístup umožňuje jednotlivcům, skupinám či rodinám nacházet vlastní cesty k řešení problémů, dosahování strategických cílů a budování plnohodnotných vztahů. Ve vzdělávání a školství přispívá konstruktivistické učení k lepšímu předávání znalostí a vytváření prostředí, kde se studenti cítí respektováni, přijímáni, nehodnoceni a motivováni. Ať už jde o jakoukoli oblast, systemický přístup podporuje hlubší i širší porozumění a dlouhodobé vztahy založené na důvěře a spolupráci.

Závěrem

Systemický rozvoj je charakteristický vysokou komplexitou, tj. zohledňuje všechny možnosti určité situace a neomezuje se jen jedním řešením, nebo několika málo možnostmi, myslí v souvislostech a interakcích, tj. vnímá firmu, týmy a jednotlivce ve všech jejich vzájemných vztazích a interakcích

Systemické myšlení umí nezjednodušovat, nezužovat na jednu jedinou pravdu, teorii, víru či pohled, ale naopak učí rozšiřovat. Dává stejnou hodnotu všem pohledům a rozlišuje, kdy je jaký způsob přemýšlení, jednání či rozhodování užitečný a v jakých situacích jej zvolit

Co systemika zajišťuje

Vysoké výkony a orientaci na cíl

Funkční a plnohodnotné vztahy

Trvalé, funkční a užitečné změny

Růst bez náboru zaměstnanců

Inovativní a tvořivé prostředí

Tvorbu nových talentů

Užitečnější využívání zdrojů

Řešení komplexních problémů

Zaujal vás systemický přístup?

Vyberte si z několika systemických seminářů, přihlaste sebe do výcviku systemickoho koučování nebo vaši firmu do komplexního programu Systemický inkubátor

blog