Vztahy jsou jedním z nejdůležitějších aspektů našeho života. Zároveň však mohou být zdrojem největší radosti, ale i bolesti. Právě proto je zásadní položit si otázku: Jak poznat, že je vztah na začátku zdravý a má šanci na dlouhodobé fungování? Tento článek přináší praktický pohled na první měsíce vztahu, kdy se často ukazuje, zda je „stroj” lásky dobře fungující a připravený na společnou jízdu, nebo zda hrozí, že se zadře dřív, než dojedete na první zastávku.

Proč je prvních šest měsíců klíčových? Jaké varovné signály sledovat a na co se zaměřit, abyste se vyhnuli zbytečným zklamáním? A jak si udržet zdravý vztah k sobě samému, když věci nejdou podle plánu? Odpovědi na tyto otázky, spolu s konkrétními doporučeními, najdete v tomto článku.

Komplikace už na začátku?

Když je vztah komplikovaný na samotném začátku a jestliže už v prvních měsících vnímáte tření, tak jak má tento vztah vypadat dál? Je vysoce pravděpodobné, že za pár let, budeme-li v něm setrvávat, bude váš vztah úplně v háji. Prvních 4 až 6 měsíců mají jet, jako nádherně namazaný stroj, ve kterém nemá vůbec nic dřít.

Prvních šest měsíců ve vztahu rozhodně nemá být koučinkem ani terapií. Zahoďte představu, že v této době budete „pracovat” na vztahu, že ho někam vypracujete, dotáhnete, došroubujete, natlačíte, vymodelujete. Je to naprostý nesmysl: když chybí základ, co s ním/tím chcete dělat? To lze dělat v dobře fungujícím vztahu, na dobrých, pevných základech – na „stroji“, který od prvního dne jede, na tom dobře promazaném fungujícím stroji. Na tom se musí pracovat, aby jel dál, nezadřel se, neskončil v útesu. Aby “to zůstalo” funkční.

Co když mám obavy?

Máte-li obavy již na začátku, můžete se ptát, co to je za vztah? O čem jsou mé obavy? První půlrok je velmi důležité si vztahu užít s jakousi dávkou naivity, která nám umožňuje mnohem silnější zážitky. Netahejte do vztahu profesní očekávání, že ten vztah nějak ukoučujete, že to společně nějak ukoučujete – neukoučujete to. Nikdy netahejte v prvním půlroce do vztahu a soukromí profesní předpoklady a postupy, nabijete si ústa. A často ne jen ty vaše.

Nesnesitelně lehce

Neangažujte se do žádného vztahu, kde to od úplného začátku nepojede samo, v pohodě, hladce. Jazykem Milana Kundery byste měli zažívat jakousi nesnesitelnou lehkost bytí. Nikoli nesnesitelnou těžkost existence, bolest žaludku nebo hlavy. Sázkou na špatného koně vyhazujete svoje emoce do luftu a sloužíte druhému jen jako „médium“, jakýsi robertek. Může se stát, že se emočně zaangažujete a pak se budete bránit sami před sebou, hledajíce pro sebe omluvy, proč je to tak, či onak. Může to být váš obraný nesmysl, vaše výmluva, abyste se v tom jen cítili lépe.

Pokud jste jemní, citlivý, tak pro vás drsný partner nebude to pravé ořechové. Žádný vztah s drsným partnerem vám s největší pravděpodobností nevyjde. Ze dne na den můžete přestat být pro vašeho „partnera“ atraktivní, a to vám jen zlomí srdce. A nebo také ne. Kdo ví. Patříte-li k příliš citlivým jedincům, chraňte svoji citlivost. Může to pak bolet. Ale i to je dobře, když to bolí. Když uděláme pitomost, která nebolí, tak ji s největší pravděpodobností budeme opakovat znova – tak dlouho, dokud se neponaučíme. Bolest má ochranný význam. Víte, jaký význam měla vaše poslední bolest? Poučili jste se z ní? Jak přesně?

Ó, jak jsi překrásná

Zbožňování, adorace, oslava vaší krásy může být jen taktika a strategie toho druhého. Zjišťujte, jak se partner choval v předešlých vztazích k tomu druhému. Co jim fungovalo, co ne, jak se s tím vypořádali, jak se ne-respektovali a pozorujte, jak to ladí a vaším pozorováním. Vnímejte drobné signály, které partnerka vysílá. Čtěte mezi řádky, co od vás asi chce. Někdy si o to řekne přímo, na rovinu, ale my to nechceme slyšet. Jindy to jde oklikou. Vyplňujete hluché pauzy v jeho životě, nebo propojujete aktivity vaše i jeho? Chce vás na uspokojení intimních chvil a nebo jako opravdového parťáka? Důvěřujte své intuici. Většinou bude „chytřejší”, než váš rozum, který se snaži racionalizovat vaše činy a činy druhých, aby vám v nich bylo dobře.

Dávejte si pozor, zdali partnera do něčeho netlačíte. Vámi vnímané chování, kterým něco nabízíte, může být partnerem z druhé strany vnímáno jako nátlak. Nikdy nevíme, odkud druhý přesně přišel. Někdy to neví ani on sám. Vždyť jsme nechodili v jeho pantoflích ani jeden den, tak jak můžeme vědět, jak rozumí tomu, co slyší, že říkáme? Vždyť nerozumíme ani sami sobě.

O čem to je?

Ptejte se třeba, o čem to vypovídá, že dotyčný v daném věku, s danými zkušenostmi a s danými závazky je sám nebo sama. Jaké světonázory zastává? Rozdílnosti mohou být zdrojem lecčeho. Pozor si dávejte i na extrémní skoky ve vztahu: ve změně chování a myšlení – náhlé změny postojů, nálad a emocí nemusí být vůbec pozitivním znamením. Vztah není o revoluci, ale o evoluci. A dále… Případná podobnost partnerů v zarputilosti, tah na branku, tlak na výkon a směřování může být po nějakou dobu užitečná a velmi uspokojující, ale může se v jeden okamžik otočit proti vám.

Pozorujte, zda-li jste nevletěli do závislosti a jaká by to mohla být závislost. Buďte opatrní, zjišťujte, co „za tím je”, jak to funguje. Zda-li je to stále ještě ten dobře namazaný stroj, abyste do vztahu nezahučeli, protože to pak bolí. A pokud jste si vztahových bolestí zažili dost, proč zažívat další?

Jak z toho ven?

Co s tím? Způsobů je několik, jde o to, co je právě teď pro vás užitečné. Práce, sport, jiné fyzické aktivity či jakákoli duševní práce, malování, tvoření,… Zaměřte se sám na sebe. Na vztah k vám samým. Šlápnout vedle je v pořádku, otázka je, jak často chcete v životě šlapat vedle. Koupíte-li si malé boty, nijak to “neokoučujete”. Prostě si budete mrzačit nohy.

Zapřemýšlejte si, jestli náhodou nejste v „náročném” vztahu proto, že se třeba chcete před sebou samým vytahovat. A ne jen před sebou samým, ale i před ostatními. Vytahovat se před sebou samým je mnohem nebezpečnější a zrádnější, než se vytahovat před druhýma. Proč? Pokládáte si správnou otázku. Popřemýšlejte si sami, nebo si přijďte popřemýšlet společně.

Pozitivní závěr

Každý vztah je jedinečný a vyžaduje naši pozornost, respekt a odvahu naslouchat jak sobě, tak druhému. Základem zdravého partnerství je vzájemné porozumění a přirozená lehkost, kterou byste měli cítit už od prvních dní. Pamatujte, že není nutné vztah „opravovat“ na začátku, ale spíše pozorovat, jak funguje a jestli vás oba naplňuje.

Hledejte partnera, se kterým budete růst, nikoli bojovat. Přijměte, že vztah není o dokonalosti, ale o autenticitě, sdílení a společné cestě. Důvěřujte své intuici a buďte k sobě laskaví – nejen při hledání toho pravého, ale i ve chvílích, kdy vás život učí skrze bolest.

Ať už jste na začátku nové cesty, nebo hledáte odpovědi, vždy mějte na paměti, že zdravý vztah začíná u zdravého vztahu k sobě samému. Pokud se cítíte ztraceni, zastavte se a vraťte se k sobě. Odtud vše začíná.

Kde hledat perspektivu vztahu?

Nemá moc smysl pátrat, co si pamatujeme z rodiny z dětství – na to se nedá dost spolehnout. Ale zjišťovat bychom měli, a to co nejpozorněji, jaký má vztah partner/ka k rodičům či těm, co ji/ho vychovali, k sourozencům a k bývalým partnerům/manželům v současnosti. Tam se dozvíme vše, co potřebujeme vědět, o perspektivě našeho vztahu…

Jak tedy ověřit, jestli je ten pravý, nebo ta pravá?

Jednoduchý test na ověření úspěšnosti vztahu: Má-li vztah jakýkoli smysl, tak se ani jeden z vás nesmí měnit. Amen.