Radikální konstruktivismus jsou čarovné brýle, skrz které se díváme a přemýšlíme o světě a o tom, jak ho vnímáme. Díky těmto brýlím realitu nevnímáme jako něco pevného a neměnného, ale jako něco, co si tvoříme vlastním myšlením – jazykem. To, jak se rozhodneme mluvit o sobě a o světě, ovlivňuje nejen naše pocity, ale i to, jak se chováme.

Proč je jazyk pro konstruktivisty tak důležitý?

Jazyk není jen prostředek a způsob, jak lidé mezi sebou komunikují:  jazyk tvoří naši realitu. Když něco pojmenujeme, dáváme tomu určitý význam. Představte si, že se rozhodnete učit nový jazyk, nebo ho jen oprášit: některé výrazy, ketré v něm existují, neexistují ve vašem rodném jazyce. Začínáte najednou popisovat věci kolem vás jinak, novými pojmy, což mění i to, jak je vnímáte.

Rozdělovat jazyk a jednání na dvě odlišné věci podle konstruktivistů nedává smysl. Když se na někoho usmějete, něco „říkáte“, i když nemluvíte. Konstruktivisté proto tvrdí, že jazyk není něco navíc k jednání/chování: je to prostředek, kterým si vytváříme náš vlastní svět. Pokud začnete mluvit o něčem jako o „problému“, vnímáte to jinak, než kdybyste to nazvali „výzvou“.

Jazyk ovlivňuje emoce – překvapivě. Když si říkáte „nejsem dost dobrý, tohle se nenaučím“, budete se nejspíš cítit špatně. Když si ale řeknete „mám se ještě co učit a zlepšuji se“, můžete vnímat zcela jiné pocity. Naše slova mají pro náš mozek velkou sílu, a proto je důležité přemýšlet, jak je používáme. Každý den se mnoho lidí (zbytečně) negativně programuje, a tak ovlivňují své pocity, emoce a nálady.

Jak souvisí terapie a jazyk?

Terapeuti i koučové využívají sílu jazyka, aby umožnili lidem vidět jejich situaci z jiné perspektivy. Někdy se pozorovateli z vnějšku může zdát, že si terapeut s partnerem „jen povídá“, že to vypadá, jako obyčejný rozhovor doma u večeře. Ale způsob, jakým klient o svých problémech mluví, ovlivňuje jeho vnímání a pocity.

Terapie není pouze o mluvení a otázkách: je to hledání nových způsobů, jak se dívat na svět a na sebe sama – což je to samé. Terapeut může klientovi pomoci změnit pohled na neúspěch, ztrátu, postižení, ublížení. Místo „jsem neúspěšný“ může říct „zkusil jsem to a něco jsem se tím naučil. Příště to zkusím jinak“. Tím, že změnil myšlení = jazyk, změnil i své vnímání reality a pocity z celé situace.

Konstruktivisté věří, že terapie by neměla být o pevných pravidlech nebo metodách, ale spíše o přizpůsobení se každému člověku. Někdy pomůže rozhovor, jindy aktivní cvičení nebo dobrovolný domácí úkol. Každý člověk vnímá svět po svém, skrze své jedinečné brýle, které nemá nikdo jiný na světě, takže i jeho terapie by měla být jedinečná a neopakovatelná.

Jak jazyk ovlivňuje naše pocity a realitu?

Jazyk není jen prostředek komunikace: je to způsob, jakým dáváme světu smysl. To, jak o věcech přemýšlíme a mluvíme, ovlivňuje nejen naše emoce, ale i to, jak jednáme. Svět je takový, jak o něm přemýšlíme… Není to překrásné?

Například pokud někdo řekne „ten test byl strašně těžký“, může mít pocit, že selhal. Ale když řekne „ten test byl výzva“, může se cítit motivovanější. To, jak popisujeme události, ovlivňuje náš přístup k věcem.

Náš jazyk formuje nejen naši osobní realitu, ale i sociální vztahy. Lidé často mluví o emocích, jako by to byly samostatné věci, které „přicházejí a odcházejí“, ale konstruktivisté tvrdí, že emoce jsou součástí jazyka a jednání. Když si řekneme „mám strach“, dáváme tomu význam a tím strach posilujeme. Pokud si místo toho řekneme „cítím napětí, protože mi na tom záleží“, můžeme situaci zvládnout lépe.

Jak si tvoříme vlastní realitu?

Jazyk též ovlivňuje naši schopnost rozhodovat se. Když si člověk říká „nevím, co mám dělat“, zůstává pasivní. Pokud si ale řekne „zkusím tohle a uvidím“, začne aktivně jednat. Proto konstruktivisté říkají, že naše realita není daná: tvoříme si ji svými slovy a rozhodnutími.

Prožívá-li někdo obtížné období, může se cítit „uvězněný“ ve své situaci. Pokud se ale naučí jinak o své situaci přemýšlet a hovořit, může najít nové možnosti a cesty, které dříve neviděl. Konstruktivisté věří, že pokud změníme jazyk, změníme i svůj pohled na svět, a tím i své pocity a chování.

Ludwig Wittgenstein: blázen nebo génius?

Ludwig Wittgenstein ve své tenoučké knížce Tractatus logico-philosophicus popisuje jazyk jako nástroj, který formuje naše myšlení. Tvrdí, že hranice našeho jazyka určují hranice našeho světa – mluví o jazyku, jako o zlaté kleci, ve které jsme uvězněni: pokud něco neumíme vyjádřit slovy, je to pro nás neviditelné – neexistuje to pro nás. Nevíme, co je tam venku za klecí…

Podle Wittgensteina je jazyk obrazem světa, ale zároveň ho omezuje. Každé slovo, které používáme, vytváří určitou strukturu myšlení. Pokud se chceme vyhnout nesmyslným filozofickým debatám, měli bychom se soustředit jen na věci, které lze jasně vyjádřit. To znamená, že ne vše, co si myslíme, můžeme správně pojmenovat – a pokud nemůžeme, neměli bychom se tím zabývat.

Ponaučení na závěr

Jazyk nejsou jen slova: je to způsob, jak myslíme, cítíme a jednáme. Když si uvědomíme, jak ho používáme, můžeme zásadním způsobem ovlivnit svůj život. Pokud se naučíme jinak mluvit o svých emocích a problémech, můžeme se cítit lépe a řešit věci jinak.

Jazyk, emoce a jednání nejsou oddělené: tvoří jeden celek. Pokud se naučíme používat jazyk vědomě, můžeme lépe porozumět sobě i ostatním. Naše realita je formována tím, jak o ní mluvíme, a to nám dává sílu ji měnit.

Proto je důležité přemýšlet o tom, jak mluvíme o sobě, o světě a o našich emocích. Jakmile začneme používat jazyk, který nás podporuje místo omezuje, můžeme vytvořit život, ve kterém se budeme cítit mnohem lépe.

Krásná věta z vědomí Wittgensteina na úplný závěr: „O čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet.“