Normální a abnormální chování: Definice, normy a kulturní vlivy

V každodenním životě se často setkáváme s pojmy „normální“ a „abnormální“. Tyto pojmy však nejsou tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát. Co vlastně znamená abnormalita? Jak ji psychologové definují a jaké faktory hrají roli při jejím vyhodnocování? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v tomto článku. Dočtete se o základních přístupech k definování abnormality a o tom, jak mohou být tyto pojmy vnímány napříč kulturami a časem.

Co je abnormalita?

Pojem abnormality se vztahuje k jakýmkoli odchylkám od normy. Norma může být definována různými způsoby – kulturními, statistickými, nebo na základě adaptivního chování. Abnormální chování může být například takové, které překračuje statistickou průměrnost (např. extrémně vysoká nebo nízká inteligence) nebo nerespektuje kulturní normy a očekávání.

Odchylka od kulturních norem

Každá kultura má své specifické normy a hodnoty. To, co je v jedné společnosti považováno za abnormální, může být v jiné zcela běžné. Kulturní odlišnost zdůrazňuje potřebu chápat chování v kontextu dané kultury a času. Například některé rituály, které by mohly být považovány za zvláštní v jedné společnosti, mohou mít hluboký kulturní význam v jiné.

Odchylka od statistických norem

Abnormální chování lze definovat také jako statistickou odchylku. To znamená, že vše, co se nachází na krajních bodech normálního rozložení (např. mimořádně nízká nebo vysoká hodnota určité vlastnosti), může být považováno za abnormální. Tato definice je však problematická, protože nezohledňuje dopad takového chování na jedince či společnost.

Maladaptivní chování jako ukazatel abnormality

Jedno z důležitých kritérií abnormality je její maladaptivní povaha. Chování, které ohrožuje blahobyt jednotlivce nebo společnosti, může být považováno za abnormální. Například závislosti, násilí nebo neschopnost zvládat běžné životní situace jsou příklady maladaptivního chování.

Osobní strádání a jeho role v definici abnormality

Subjektivní pocit strádání je dalším důležitým hlediskem. Deprese, úzkost nebo nechuť k životu mohou být varovnými signály duševních potíží. Abnormální chování nemusí být vždy nápadné, ale pokud jedinec pociťuje dlouhodobé negativní emoce, je důležité vyhledat odbornou pomoc.

Znaky zdravé psychiky

Psychologové často zkoumají, co znamená být „normální“ z pohledu duševního zdraví. Normální jedinci mají například schopnost:

Přiměřené vnímání reality: přiměřeně interpretovat a vnímat okolní svět, nepřeceňovat ani nepodceňovat své schopnosti a nevyhýbat se náročným úkolům a výzvám

Schopnost ovládat své chování: kontrolovat své impulzy a jednat v souladu se sociálními normami, ovládat své sexuální a agresivní pudy

Sebeúcta a přijetí: přizpůsobení lidé si přiměřeně uvědomují svoji hodnotu a přijetí okolím, nepotřebují se nutně podřizovat názorům skupiny, nemají pocity méněcennosti, odcizení a nepřijetí

Schopnost navazovat láskyplné vztahy: normální jedinci dokáží navazovat blízké a naplňující vztahy, všímají si pocitů a potřeb druhých a nekladou přílišné požadavky na ostatní pro své vlastní uspokojení. Lidé s psychickými problémy jsou často velmi zaujetí svými pocity, snahami a ochranou vlastního bezpečí, až se z nich ve vztazích stávají nesnesitelní sobci. Vyžadují náklonnost, ale neumí ji dávat zpět. Často mívají strach z důvěrných vztahů, protože jejich minulé vztahy byly destruktivní.

Činorodost: Dobře přizpůsobení lidé dokáží uplatnit své schopnosti v každodenních činnostech a být spokojeni se svým životem. Jsou rádi na světě, nepotřebují se nutit do běžných úkolů a realizují se v různých aktivitách. Projevy psychického napětí z nevyřešEných frustrací a problémů je chronický nedostatek energie a nadměrné tíhnutí k únavám.

Shrnutí: Pochopení normality a abnormality

Z článku jste získali přehled o tom, jak lze rozumět pojmům normalita a abnormalita: abnormalita může být definována různými způsoby, t.j. od odchylek od kulturních a statistických norem, přes maladaptivní chování až po osobní strádání. Dočetli jste se o znacích tzv. zdravé psychiky, jako je schopnost přiměřeně vnímat realitu, ovládat vlastní chování, vědomí sebeúcty a přijetí, schopnost navazovat láskyplné vztahy a uspokojení z každodenních činností.

Přínosem tohoto článku je přiblížení složité problematiky a upozornění na to, že hodnocení abnormality vždy závisí na kontextu – kulturním, sociálním i individuálním. Toto pochopení nám může pomoci lépe vnímat nejen sebe, ale i ostatní, a přispět tak ke větší toleranci a porozumění.

Pokud si uvědomujete, že vás nebo vaše blízké dlouhodobě trápí negativní pocity, sklíčenost, či jiné problémy, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Péče o vaši duši je důležitým krokem na cestě k plnohodnotnému a šťastnému životu. Začít můžete třeba zde. Nemusíte na to být sami.

Zdroj: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda, Psychopatologie, M. Orel a kol., Současná psychopatologie pro pomáhající profese, M. Vágnerová

Interneteové zdroje

1. Psychologie.cz | Co je normální? | Článek zkoumá, jak je pojem “normální” definován v různých kontextech a kulturách.

2 .iDNES.cz | Kdy je chování abnormální? | Diskuze o tom, jak odborníci posuzují hranici mezi normálním a abnormálním chováním.

3. Psychology Today | Understanding Abnormal Behavior | Anglický článek poskytující přehled o tom, co je považováno za abnormální chování a jak je definováno.

4. Verywell Mind | What Is Normal Behavior? | Anglický článek zabývající se definicí normálního chování a jeho variacemi.

5. Spektrum.de | Was ist normal? | Německý článek analyzující, jak je vnímána normalita v různých společnostech.

6. Psychologie Heute | Norm und Abweichung: Was ist normal? | Německý článek zkoumající koncepty normy a odchylky v lidském chování.

Za dlouhodobou funkčnost externích odkazů neručím.