Mýtus o partnerství: proč váš partner nemůže být vším, co chcete

Proč nemůžeme být vším pro našeho partnera? V partnerství se od nás často očekává, že budeme plnit mnoho různých rolí: od milence, nejlepšího přítele, kamaráda, sponzora až po terapeuta, učitelku, uklízečku, kuchařku, manažerku, matku atd, atd. Tyto představy, tento mýtus vycházejí z romantických ideálů, které vidíme ve filmech, kterými nás masově krmí sdělovací prostředky, v knihách a nebo je slyšíme z příběhů ostatních. Realita však bývá mnohem komplexnější. Přehnané očekávání, že jeden člověk naplní všechny naše potřeby a touhy, je nejen nereálné, ale také neudržitelné a velice pošetilé.

Pojďme se na to podívat podrobněji: Jaké jsou důvody, proč bychom neměli od partnera očekávat, že bude plnit všechny tyto role? Jak můžeme nastavit zdravější hranice – očekávání a tím zlepšit kvalitu našeho partnerského vztahu?

Partner pro všechno: spolehlivý e-recept na frustraci

Představme si na chvíli, že náš partner plní roli milence: je tu proto, aby nás fyzicky přitahoval, uspokojoval a naplňoval naši emocionální a intimní potřebu. Zároveň je to náš nejlepší přítel a kamarád, kterému sdělujeme všechny své myšlenky, obavy a sny. A k tomu všemu ještě chceme, aby nás „zachránil“ ve chvílích, kdy se cítíme ztracení nebo pod tlakem: tedy aby byl terapeutem, který nám pomůže vše vyřešit.

Nezní vám to, jako obrovská zátěž? Mnoho vztahů selhává právě pod tíhou těchto nereálných očekávání. Když se partner nedokáže přizpůsobit, přetvořit, předělat, změnit nebo naplnit naše představy, cítíme frustraci, zklamání a někdy i odmítnutí. Jenže chyba není v něm, ale v samotném modelu těchto očekávání: tj. jdu do vztahu s tím, že toho druhého předělám k obrazu svému. Zní vám to povědomě? Většina z nás jsme něco podobného alespoň jednou v životě zažili. Vždyť to s některými dospělými úplně stejně dělají jejich rodiče, kteří se zcela nepustili své rodičovské role „vychovatele“ či „směřovatele“.

Jedním z klíčových aspektů zdravého partnerství je přijetí, že váš partner není nadčlověk (pokud se ovšem nejedná o Friedricha Nietzscheho). Je to člověk se svými omezeními, potřebami a hranicemi. Pokud na něj přenesete všechny své potřeby, může se cítit pod extrémním tlakem a vztah se stane zdrojem stresu, namísto zdrojem obohacování.

Role komunikace a hranic ve zdravém vztah

Zdravé fungující partnerství stojí na otevřeném a upřímném vyjasňování a ověřování toho, co od sebe navzájem očekáváte. Zkuste si s partnerem sednout a popovídat si o tom, co vám z vašeho pohledu ve vztahu funguje a co ne. Ověřte si, zda-li to vídíte oba stejně, nebo alespoň podobně. Jaké role od něj očekáváte, že naplní a které role mohou být reálně sdíleny s jinými lidmi ve vašem životě?

Je naprosto v pořádku, když si vaše potřeby naslouchání a porozumění naplníte nejen s partnerem, ale také s přáteli nebo rodinou. Pokud vás baví například cestování nebo sport, ale váš partner se toho nechce účastnit, není nutné ho do toho nutit, nebo dokonce zvažovat rozchod. Tyto aktivity můžete sdílet s jinými lidmi. Tím vztahu odlehčíte a oba si budete moci užít větší svobodu a samostatnost.

Zdravé hranice znamenají, že se oba partneři cítí ve vztahu příjemně. Není na jednom člověku, aby „zachraňoval“ toho druhého, nebo naopak přijímal všechny jeho výzvy a problémy. Plně se podřídit potřebám druhého, realizovat s ním jeho zájmy bez respektu k těm vaším, je cesta k zapomenutí sebe sama. V životě je potřeba neustále budovat, obnovovat a komunikovat naše osobní hranice, které chrání vaši jedinečnost, pohodu ve vztahu a vytváří vám vaše hrací či manévrovací pole. Jakou otázku si tedy položit?

Jak nastavit zdravé hranice a očekávání v partnerství

Místo snahy být vším pro druhého bychom se měli zaměřit na to, jak společně vytvářet prostředí, které je podporující a respektující individuální potřeby obou partnerů. Na co se tedy zaměřit?

Podporujte růst: Buďte jeden druhému oporou, ale nezapomínejte, že růst a sebereflexe je primárně na každém jednotlivci. Pomoc může být užitečná, ale partner za vás vaše problémy nevyřeší.

Hledejte „rovnováhu“: Rozdělte si role ve vztahu a ujasněte si, kdo co zvládá lépe, co komu víc sedne. Pokud například jeden z vás exceluje v plánování a organizování, druhý může převzít více spontánních aktivit.

Respektujte individualitu: Každý z vás má právo na své zájmy, potřeby a přátele. Podpora vzájemné jedinečnosti posiluje nejen vás samotné, ale i váš vztah.

Využívejte další zdroje podpory: Přátelé, rodina, kouč nebo terapeut: všechny tyto zdroje mohou být součástí vašeho života a přinést vám hodnoty, které váš partner nemůže nabídnout. Nikdo učený z nebe nespadl, a tak se můžeme učit celý život, chceme-li. Naslouchání, respekt, otevřená a upřímná komunikace, to vše je naučené, nebo se lze do jisté míry doučit. Stačí „jen“ začít dělat věci jinak – je to ale dlouhý proces; Nečekejte od kouče změny za víkend.

Vztah není o perfekcionizmu

Pamatujte, že vztah není o tom, aby byl dokonalý a perfektní. Každý vztah má své výzvy, ale důležité je, aby byl zdrojem lásky, respektu a porozumění. Když přijmeme, že náš partner nemusí být „vším“, uleví se nejen jemu, ale i nám samotným. Vznikne prostor pro větší autenticitu, hlubší lásku a svobodu. Vztah, který se nesnaží naplnit nemožné, má mnohem větší šanci na dlouhodobý úspěch a ětěstí.

Co s tím?

Pokud i vy cítíte, že váš vztah potřebuje čerstvý impuls, nové hranice nebo lepší vzájemné porozumění, neváhejte využít pomoc soukromé poradny. Společně nahlédneme vaše potřeby, nalezneme řešení a pomůžete si vytvořit pevnější a respektuplnější partnerství. A nebo se také můžete důstojně a s respektem rozejít či rozvést. Kontaktujte mě a domluvte si nezávaznou schůzku třeba zde. Vaše cesta ke spokojenějším vztahům může začít už dnes. Nemusíte na to být sami.

Zdroje