Konstruktivizmus: 5 principů jak vytváříme chápání našeho světa

Byl jednou jeden chlapec jménem Martin. Martin miloval stavění z Lego kostiček, i když vůbec neznal slovo konstruktivizmus. Jeho pokoj byl plný různě velkých a malých staveb: od hradů přes auta až po vysoké věže. Jednoho deštivého odpoledne si Martin postavil svůj první „městský svět“. Byly v něm domy, silnice, parky a malé postavičky, které v tom světě „žily“. Byl na svou stavbu tak pyšný, že ji chtěl ukázat dědovi, který ho přišel navštívit a podívat se na svého vnuka.

„Dědo, podívej, co jsem postavil!“ zvolal Martin nadšeně, když ho vedl ke svému vykonstruovanému Lego světu. Děda se na jeho výtvor chvíli díval a pak se pousmál: „Martine, víš, něco podobného děláme my všichni. Jen místo stavebnicových kostiček si každý z nás vytváří a staví svůj vlastní svět ve své hlavě.“

Martin se na dědu překvapeně podíval. „Jak to myslíš, dědo? Svět přece už existuje. Stromy rostou, slunce svítí a auta jezdí.“ Děda se posadil na židli a dál se usmíval: „Ano, to je pravda, ale to, co vidíš, slyšíš, cítíš nebo si myslíš, skládáš dohromady ve své hlavě. A to, jak svět vypadá, záleží na tom, jak si ho postavíš. Abych tak řekl, svět je takový, jak o něm přemýšlíš – jak si ho postavíš.“

Svět jako stavebnice: Co je konstruktivismus?

Děda pokračoval a začal Martinovi vyprávět o jednom muži jménem Ernst von Glasersfeld. Tento filosof, vědec a emeritní profesor na Univerzitě v Georgii přišel na to, že svět, který každý z nás vnímá, není pevně daný, někde tam venku mimo nás. Všechno, co víme, pochází z našich vlastních zkušeností, které si skládáme dohromady, podobně jako když stavíme z lego kostiček. A protože každý člověk při svém vývoji prochází různými zkušenostmi, tak si také každý staví jiný „svět“, svůj vlastní svět.

Radikální konstruktivismus Ernsta von Glasersfelda

„A víš, Matiku,“ dodal děda, „tento vědec nazval svůj přístup radikálním konstruktivismem.“ Martin zpozorněl: „Proč radikálním?“ „Protože v jeho době přicházeli různí vědci s různými druhy konstruktivistických teorií a nápady o tom, jak lidé přemýšlejí a učí se. Ernst se jednak chtěl od ostatních přístupů odlišit a jednak chtěl, aby bylo jasné, že jeho přístup je jiný – hlubší, s mnohem radikálnějším dopadem.

Tvrdil, že úplně všechno, co víme, si stavíme sami, žádná objektivní na nás nezávislá pravda není daná předem, nebo k ní nemáme přístup. Radikální je to v tom, že my sami jsme zodpovědní za své myšlení a chování. To je pro některé lidi, kteří se z různých důvodů bojí přijmout zodpvědnost za své činy, něco velmi nepříjemného.“

Jak si vytváříme své chápání světa

Martin se zamyslel. „Takže když vidím jablko, tak to vlastně není jablko, ale něco, co si stavím v hlavě?“ „Přesně tak,“ přikývl děda. „To, co o jablku víš – že je kulaté, červené a chutná sladce – vychází z toho, co jsi zažil. Viděl jsi někdy zelené jablko?“ „Jo, to je kyselé!“ odpověděl Martin.

„A kdybys nikdy neviděl zelené jablko, možná bys ani nevěděl, že jablka mohou mít různé barvy a chutě. Všechno, co o jablkách víš, je jako malá lego kostka ve tvé hlavě. A právě z těchto kostek si stavíš svůj pohled na svět.“

A proč je to důležité? Vliv konstruktivismu na systemický přístup

Martinovi vrtalo hlavou, proč by to všechno mělo být tak důležité. „Proč na tom vlastně záleží?“ zeptal se. „Záleží na tom proto,“ vysvětloval děda, „že to, jak si stavíš svět, ovlivňuje, jak rozumíš ostatním lidem a jejich názorům. Každý si totiž staví svůj svět trochu jinak. Proto může mít tvůj kamarád jiný pohled na stejnou věc než ty. Každý z vás si prošel jinými zkušenostmi, byl ovlivněn něčím jiným. Tohle porozumění je důležité pro to, abyste minimalizovali pravděpodobnost nedorozumění v komunikaci a mohli spolupracovat.“

Martin přemýšlel o tom, jak se učil stavět lego mosty. Nejprve neudržely ani autíčko, ale když si vyzkoušel jiný způsob a přidal víc podpěrných kostek, nakonec most pevně držel. „Takže učení je jako stavění?“

„Ano,“ přikývl děda. „Každý nový poznatek je jako nová kostka, kterou přidáš do své stavby. A když něco nefunguje, můžeš to opravit a zkusit to jinak. To je to, čemu Ernst von Glasersfeld říkal ‚vý-stavba poznání‘.“

A co dál?

Když Martin večer uléhal do postele, přemýšlel o tom, co mu děda řekl. Svět není jen něco, co tu je – existuje samo o sobě. Je to něco, co si každý z nás staví podle sebe – ze svých zkušeností, pocitů a myšlenek. Martin se těšil, až si druhý den postaví z lega něco nového. Ale zároveň si říkal, že odteď bude přemýšlet i o tom, jak si v hlavě staví svůj svět a jak o něm přemýšlí.

Byl moc rád, že má takového chytrého a sečtělého dědu, který mu umí tak hezky jednoduše vysvětlit takhle složivé věci. Vlastně oni nejsou složité, když nad tím tak Martin přemýšlel – jsou takové, jak se o nich sám rozhodnu přemýšlet – možná jsou komplexní, napadlo ho, ale vůbec nevěděl, co to slovo znamená, někde ho u dědy zaslechl. Pokusil se ještě před usnutím dát dohromady to, co pochytil a přišel na 5 myšlenek.

5 klíčových principů konstruktivismu

1. Poznání je konstruováno, ne objevováno: Každý člověk si na základě svých zkušeností aktivně vytváří svůj vlastní obraz světa, místo aby jej pouze pasivně přijímal. To znamená, že neexistuje „jedna objektivní pravda“, ale mnoho různých pohledů.
2. Realita je subjektivní: To, co považujeme za realitu, je individuální konstrukce, která se liší podle našich vjemů, zkušeností a sociálního kontextu. To vysvětluje, proč dvě osoby mohou stejnou situaci vnímat zcela odlišně.
3. Učení je proces aktivního vytváření významu: Učení není jen pasivní přijímání informací, ale aktivní proces, při kterém jedinec přetváří své znalosti a hledá souvislosti mezi novými a starými zkušenostmi.
4. Znalosti nejsou absolutní, ale vyvíjejí se: To, co považujeme za „pravdu“, se může měnit v čase s novými zkušenostmi a poznatky. Člověk neustále přehodnocuje své chápání světa na základě nových informací.
5. Komunikace a interakce formují naše poznání: Naše chápání reality je silně ovlivněno interakcí s ostatními lidmi. Sdílení myšlenek, diskuse a výměna zkušeností nám pomáhají stavět komplexnější a bohatší obraz světa.

A ponaučení?

Stejně jako malý Martin si i vy každý den stavíte svůj svět a významy, které mu přisuzujete. Každá vaše zkušenost je jako kostička, kterou přidáte do své obrovitánské životní „stavby“. Ať už stavíte cokoli – ať už ze stavebnice, nebo ve své mysli – pamatujte, že svět není pevně daný. Je to něco, co si tvoříme my sami. Jak říká děda, svět je takový, jak o něm přemýšlíme.

Jaký svět se rozhodnete postavit zítra? Máte představu? Pokud ne, nevadí. Zastavte se a pojďme si o tom popovídat společně. Nemusíte na to být sami.

Zdroje

1. Institut Systemických Studií | O systemice | Článek představuje základy systemického přístupu a jeho propojení s konstruktivistickou filozofií.

2. Systemický institut | Náš přístup | Popisuje, jak systemický přístup využívá konstruktivistické principy ve změnových projektech a práci s lidmi.

3. Wikipedia | Systemisch-konstruktivistische Perspektive | Německý článek o systemicko-konstruktivistické perspektivě v sociální práci a terapii.

4. Learn2Change | 6. část: Konstruktivismus | Článek vysvětluje roli konstruktivismu jako filozofického základu systemického koučování.

5. Systemagazin | Ernst von Glasersfeld und der radikale Konstruktivismus | Německý článek o Ernstu von Glasersfeldovi a jeho přínosu k radikálnímu konstruktivismu.

6. Systemagazin | Konstruktivismus und Systemtheorie: Eine Einführung | Německý článek poskytující úvod do konstruktivismu a systémové teorie.

Za dlouhodobou funkčnost externích odkazů neručím.