Manipulace, Masmédia, Matrix – proč potřebujeme systemický přístup

Manipulace = masmédia. Žijeme v době, kdy se války vedou pro diváky, zprávy připomínají estrádu a vlastní názor si kupujeme v balíčku se slevovým letákem. Masmédia nám servírují realitu jako guláš – jeden pro levici, druhý pro pravici, obsah stejný, jen jinak okořeněný. Tvrdíme, že jsme svobodní, ale přitom hrajeme v loutkovém divadle, kde provázky nejsou vidět. Tento článek je o tom, jak manipulace a masmédia formují naše životy – a proč je systemický přístup jednou z mála cest, jak se z těchto stínadel dostat.

Stíny místo reality

Slíbili nám, že nám nevezmou oltář, tedy pardon, televizi. A že když bude nejhůř, slevy na alkohol nás podrží. Jednou za čtyři roky volby, aby to vypadalo, že máme hlas a spolupodílíme se. Ale na čem přesně? Určitě ne na tom, co začíná čtvrtým písmenem. Kdyby volby mohly zásadně něco změnit, zruší je – říká sociolog a filosof, Jan Keller.

Každý rok sportovní svátek, aby kolektivní touha po vytržení dostala příděl. Mezitím záplava seriálů, “zprávy” o kočičkách na střeše, překvapivých sněžných kalamitách v zimě, vysokých teplotách v létě, panoramatická šlapadla na Vltavě a iluze, že tohle je ta realita, kterou chceme žít. Jenže není – jsou to od-stíny. A my se tím necháme krmit, protože je to jednodušší než přemýšlet, jak jinak by se dal žít náš vlastní život.

Otázka k zamyšlení: Jaké stíny dnes sledujete, aniž byste si to přiznali?

Neviditelné provázky masmédií

Masmédia tahají za provázky, ale vlákna nejsou vidět. A kdo vlastní masmédia? Tvrdíme, že máme vlastní názor, ale většinou jen recyklujeme slogany, které jsme slyšeli ve “zprávách”. Žižek by řekl: kritizujeme jen to, co se nehodí do ideologického rámce, rámec samotný nikdy, je to nebezpečné – alespoň veřejně. V hospodě je každý odborníkem na mezinárodní vztahy a politiky – kdo nemá názor je divný, kdo nechodí do hospody, jakoby nežil. Luhmann doplňuje: společnost se udržuje tím, že reprodukuje sebe samou – svými vlastními komunikacemi, ne “pravdou”, ale stále dokola opakovanými významy – těmi, které světí prostředky. A my jsme ti, kdo hrají, i když nechápou scénář. Nebo si myslí, že ho chápou.

Otázka k zamyšlení: Jaké rámce přijímáte, aniž byste je kdy zpochybnili?

Jeskyně 21. století: Obrazovky místo ohně

Řekové měl oheň a stíny. My máme placky plné krásných konzumních reklam. Tam běží zpráva o válce a hned vedle reklama na drogerii, kde můžeme být člověkem. Ekologické auto a rekordní emise. Spoření a nejvýhodnější půjčka v historii. Vše má stejný formát, proto tomu věříme. Války se dnes nevedou jen na bojišti, ale především mediálně – aby se prodal příběh, je to velký business. Krvavý, ale hlavně mediální.

Otázka k zamyšlení: Jak rozlišujete, co je skutečné a co jen inscenovaná scéna pro diváka?

Kolektivní alibi: Jak si navzájem lžeme

Každý systém potřebuje, abychom se sami udržovali v poslušnosti. A tak si navzájem říkáme: „Všichni to tak dělají.“ Obhajujeme protiklady: levné jídlo i bio, méně práce i vyšší výkon, svobodu i absolutní bezpečí. U stolu slyšíme fráze, které kolují v médiích – jen upravené do rodinného tónu a děti to nasávají “bez filtru”. A tak roste další křehké generace, která už nic než stíny nepozná, protože nikdy neviděla nic jiného.

Althusser tomu říkal ideologické aparáty – školy, církev, média -, které nás učí hrát podle jejich pravidel. Jenže Baudrillard jde ještě dál: dnešní poslušnost už nepotřebuje aparát zvenku. Média a spotřeba jsou samy „stroje simulace“ – produkují realitu tak přesvědčivě, že se do ní zapojujeme dobrovolně. Poslušnost není vynucená. Je pohodlná. Amen.

Otázka k zamyšlení: Kde sami sebe přesvědčujete o něčem, co víte, že nedává smysl? Vztah? Práce?

Konstrukce reality: Guláš podle rámce

Luhmann by řekl: realita není odraz světa, ale výsledek komunikace. A systemika dodává: venku není objektivnější realita, jen více souvislostí. Když média rámují krizi, servírují nám guláš. Můžeme si vybrat, jestli bude „levicový“ nebo „pravicový“, ale obsah zůstává stejný. Jen koření se liší. My to sníme a ještě si přidáme. Protože je jednodušší a pohodlnější přijmout hotový příběh než zpochybnit kuchaře.

Otázka k zamyšlení: Jaké verze jednoho a téhož příběhu dnes bezmyšlenkovitě konzumujete?

Nepohodlný moment: Procitnutí není pravda

Vystoupit z jeskyně neznamená najít pravdu. Venku není lepší světlo. Jen více souvislostí a více rámců. Procitnutí je přiznat si, že naše realita je naším výtvorem, konstruktem. Že jsme si lhali, protože to bylo pohodlnější než nahlédnout, kdo-co s námi dělá. Matrix není jen kolem nás. Matrix máme i v sobě. Nebo je to to samé?

Otázka k zamyšlení: Jaké vlastní lži jste ochotni si přiznat?

Cesta ven: Systemika jako rozšiřování možností

Cesta ven není spása, není to rychlé řešení. Je to proces. Systemický přístup není o hledání jediné pravdy, ale o otevírání možností. Konstruktivní otázky rozšiřují obzor: Jak jinak se na to mohu dívat? Jaké souvislosti mi unikají? Co se stane, když změním rámec, v němž přemýšlím? To je síla sebepoznání.

Ne utéct z Matrixu, ale uvědomit si, jak ho sami v sobě živíme – a začít ho přepisovat. K tomuto účelu existují cesty, kde se učíme měnit rámce – individuální systemické koučování, terapie, nebo výcvik systemického koučování. Ne proto, abychom našli pravdu, ale abychom rozšířili svůj svět.

Otázka k zamyšlení: Jste připraveni začít zpochybňovat své vlastní rámce a hledat nové možnosti?

Závěr: Nepříjemná svoboda

Masmédia nás chtějí udržet v pohodlné jeskyni. Ale možnost zpochybnit rámec existuje vždy. Není to únik, je to rozhodnutí. Nepříjemné, ale svobodné. A tak stojí otázka: Budete dál sledovat stíny, nebo se otočíte a podíváte, kdo drží zdroj světla, kam s ním míří a proč asi? Tohle rozhodnutí je jen na vás.

Pokud chcete zůstat diváky, svět vás pohltí, pokud už tak neučinil. Prosím, systemika je a není pro každého. Pokud se ale chcete stát vědomými hráči, můžeme se potkat – v individuálním rozhovoru, na koučování nebo ve výcviku. Protože cesta „ven“ existuje. Není příjemná. Ale je osvobozující. První sezení je v Institutu systemiky zdarma – stačí jen přijít.

Otázka k zamyšlení: Chcete zůstat divákem, nebo se stát vědomým hráčem?

Zdroje:

Die Realität der Massenmedien, Niklas Luhmann

Zizek’s The Sublime Object of Ideology: A Reader’s Guide, Rafael Winkler 

The Sublime Object of Ideology, Slavoj Žížek

Simulacra and Simulation, Jean Baudrillard

On Ideology, Louis Althusser

On the Reproduction of Capitalism: Ideology and Ideological State Apparatuses, Louis Althusser