Výjimečnost a její daň: 1 cesta k nadprůměrným cílům

Opravdu chcete vyčnívat? Buďte upřímní. Někteří lidé tvrdí, že chtějí v životě něco víc, že nechtějí být průměrní. Ale když přijde na lámání chleba, kolik z nich je opravdu ochotných zaplatit daň za výjimečnost?

Pokud tento článek čtete, pravděpodobně cítíte, že možná něčím výjimeční jste. Že vaše cíle nejsou průměrné, ale že chcete (trochu, nebo více) vyčnívat. Je-li tomu tak, možná už jste na sobě pocítili první důsledky toho, že jdete proti proudu: samotu, nepochopení, ztrátu starých “přátel”, odmítání, odsouzení, nebo obhajoba toho, že tak, jak to druzí mají, je v pořádku a naopak vy v pořádku nejste. Ale je to špatně? Nebo je to důkaz, že jdete správnou cestou? Tou vaší?

Tento článek se zamýšlí nad tím, proč je výjimečnost náročná, proč s sebou přináší chvíle osamění, opouštění, co za to vše můžeme získat, ale i ztratit. Pokud chcete být výjimeční a dosáhnout nadprůměrných cílů, něčeho, co má přesah, tento článek je pro vás.

Výjimečnost znamená být výjimkou

Samozřejmé, říkáte si? Ne na první pohled. Lidé často hledají potvrzení u ostatních. Pokud většina souhlasí, znamená to, že je to správně, v pořádku, s normou, v normě, že je to normální. Ale co když je většina kolem vás průměrná? Dostanete průměrné potvrzení? Co když být výjimečný znamená dělat pravý opak toho, co dělá průměr kolem vás?

Výjimečnost znamená jít proti. Znamená to říct „ne“ tomu, co dělá stádo, a „ano“ cestě, která je třeba i těžší, ale vede k něčemu velkému, co je vaše. Na této cestě nejspíš budete čelit kritice, nepochopení, odmítání, srovnávání se společenskými normami, které přeci jsou jasné a od kterých se vy začínáte pomalu, ale jistě odklánět. Začnou se dostavovat pocity viny z toho, že zrazujete své blízké, kteří nechtějí slyšet, co si myslíte a jak vidíte věci kolem vás. Můžete se ptát sami sebe, zda-li je to důkaz, že jdete správným směrem, či ne…

Otázka k sebereflexi: Ve kterých situacích se bojíte vyčnívat, i když cítíte, že tudy vede vaše cesta? Co je to za strachy a o čem jsou?

Samota není nepřítel, ale test a poznaná nutnost

Jedním z největších „vedlejších účinků“ výjimečnosti je samota. A právě zde mnoho lidí selhává. Ne proto, že by nebyli dost chytří, schopní nebo talentovaní, ale proto, že neunesou pocit, že jsou na své cestě chvíli sami.

Když se rozhodnete učit se, růst, když rozšiřujete své hranice, když přerůstáte své učitele, zatímco ostatní “stojí”, staré vztahy často přestávají fungovat. Lidé, kteří vás podporovali včera, kteří vás doprovázeli po dlouhou dobu vašeho života vás dnes nemusí chápat. Zítra možná už nebudou součástí vašeho života. A to je také v pořádku. Všichni jsme tu jen na dovolené. Žijete váš život, ne život vašeho kamaráda, učitele, mentora, či partnera.

Ale nebojte se – přijdou nové vztahy, nové známosti. A budou mnohem hodnotnější. Na vaší cestě budete postupně potkávat nové průvodce, stopaře, řidiče, přepravce, kteří budou novými inspiracemi, učiteli a partnery, od kterých se něco naučíte. A i ti vás třeba jednou opustí, a tak to půjde dokola a dokola. Nesmíte jen polevovat v tom, za čím si jdete.

Otázka pro sebereflexi: Jak dokážete zvládat pocit nejistoty ve vašem životě? Nutí vás strach ze samoty vracet se k lidem, kteří vás brzdí? 

Přechod mezi sociálními kruhy je nevyhnutelný

Když začnete směřovat k nadprůměrným cílům, k vašim cílům, změní se nejen vaše myšlení a chování, ale i lidé kolem vás – jak je to možné? Dobrá otázka. Možná začnete podnikat, investovat, vzdělávat se, učit se rychleji, než ostatní. Najednou zjistíte, že s lidmi, se kterými jste kdysi trávili hodiny, si už vlastně nemáte co říct.

Je to zcela normální a přirozený vývoj. Často ale bývá bolestivý. Bolest nám něco ukazuje a i ona může být cenným ukazatelem na něco užitečného v našem životě. Může být velmi bolestivé, že ztrácíte všechny kolem sebe, aniž byste měli zatím náhradu. No a co? Neztrácíte vy je, ale oni vás. Taky úhel pohledu.

Trik je v tom vydržet, nepolevit při prvním, druhém, ani třetím “nezdaru”, bolesti. Vydržet tu přechodnou fázi, kdy se domníváte, že jste sami, že jste odmítáni. Vydržet, než vám přijdou do života lidé na podobné vlně jako vy. Než si přitáhnete nové kamarády, partnery, motivátory do vašeho života.

Otázka pro sebereflexi: Jsou vaši současní přátelé lidé, kteří vás inspirují a pomáhají vašemu rozvoji, nebo vás drží na místě a nerespektují vaši rostoucí odlišnost?

Být jedinečný znamená být nepochopen

Mediokracie – průměrnost nemá ráda výjimečné – vyčnívající jedince. Pokud děláte něco jinak, pokud se snažíte o něco, co je něčím jiné, často se setkáte s nepochopením, kritikou či posměchem. Je snadné podlehnout tlaku a začít se přizpůsobovat. Snažit se být „normální“, splynout s davem, být padesátým odstínem šedi. Ale pokud to uděláte, můžete se ptát sami sebe, kam se tím zavedete?

Je potřeba se smířit s tím, že ne každý vás pochopí. Ti, kterým na vás opravdu záleží, vás jednou pochopí, nebo se vás minimálně budou snažit pochopit – nebo nepochopí a budou vás i tak respektovat.

Otázka k sebereflexi: Jak reagujete na kritiku či odmítnutí? Dovolujete jí, aby vás zastavila, nebo ji berete jako důkaz, že jdete správnou cestou?

Neustálý růst jako životní styl

Výjimeční lidé nikdy neustrnou, stále se učí. Vždy a od každého. Jejich cesta je neustálý růst, a to je pro ně přirozený stav. Každý jejich dosažený milník je odrazový můstek k něčemu dalšímu. To znamená neustále se přizpůsobovat a překonávat sebe sama – hranice nejsou, hranice se dějí. Znamená to občas selhat, ale vždycky se znovu postavit na nohy. Ale každé selhání je i výhrou. Proč?

Otázka pro sebereflexi: Jaké máte ve svém životě návyky, díky kterým se stále rozvíjíte a učíte? Nebo naopak, jaké jsou ty, díky kterým jen sníte o tom, že jednoho dne začnete?

Jste připraveni zaplatit daň za výjimečnost?

Výjimečnost není pro každého. Je to cesta plná osamělosti, změn, nepohodlí a odříkání. Pokud jste ale ochotni tuto daň zaplatit, odměna na vás čeká obrovská.

Můžete mít co chcete do pěti let. Má to ale 2 podmínky

Musíte vědět, co to je, a musíte se na to zaměřit. Ujasněte si, co opravdu chcete, a napište si to. Zapřemýšlejte, jaké kroky můžete udělat už dnes, abyste se k tomu začali každým dnem přibližovat. Aplikujte to na všechny oblasti svého života: na rodinu, vztahy, přátelství, kariéru a vzdělání. Podívejte se na své návyky: zvažte, které podporují na co se zaměřujete a které vás stahují dolů a oddalují od toho, za čím jdete.

Vybudujte si jasnou vizi a udělejte to v upřímném dialogu sami se sebou. Zeptejte se: „Kdybych mohl mít to, po čem toužím, co by mě opravdu naplnilo?“ Možná si odpovíte, že toho nikdy nedosáhnete. A možná máte pravdu. Ale věřím pevně v jedno: vždycky se tomu můžete přiblížit. A téměř veškerá radost pochází právě z cesty, která k tomuto cíli vede.

Cítíte-li, že ve vašem dialogu potřebujete pošťouchnutí, protože nevíte, jak dál, přijďte si o tom popovídat společně. Nemusíte na to být sami.

Zdroje

Psychologie.cz | Jak zvládat samotu na cestě k úspěchu | Článek se zaměřuje na strategie, jak využít období samoty pro osobní růst a dosažení cílů.

Forbes Česko | Proč je důležité obklopovat se správnými lidmi | Tento článek diskutuje, jak výběr sociálního okruhu ovlivňuje náš úspěch a osobní rozvoj.

Harvard Business Review | The Power of Being an Outsider | Článek analyzuje, jak odlišnost a pocit být outsiderem mohou vést k inovacím a úspěchu.