Systemický přístup v Itálii – Milánská škola v Café Milano

Pokud vás zajímá systemika a systemický přístup, ale znáte ho jen z plakátů (kéž by) nebo článků, možná vám uniká to nejdůležitější: odkud se vlastně vzal a proč dodnes určuje způsob, jak se mluví o rodinách, týmech i organizacích. Příběh systemiky nezačíná v učebnicích. Rodil se v konkrétních místnostech, s konkrétními lidmi, kteří začali klást jiné otázky a dívat se na vztahy novým pohledem.

V tomto článku vás vezmu do jedné kavárny v Syrakusách a odtud přímo do Milána šedesátých let, k lidem, kteří změnili jazyk terapie a inspirovali generace odborníků po celém světě. Pokud budete číst dál, uvidíte, proč se právě Itálie stala laboratoří systemického myšlení – a proč vám jeho příběh může pomoci pochopit, co dnes opravdu znamená dívat se systémově.

Ulice Syrakus

Sedím si v Café Milano, popíjím un café a tak trošku pracuji na svém tabletu. Je dopoledne. Slunce svítí na kamenné domy v centru města, kde se odehrávala historie. Ulice Via Giuseppe di Natale je hlasitá. Skútry projíždějí, lidé stojí u baru a pijí své rychlé caffè. Číšník nosí podnosy s cornetti, šálky cinkají o talířky. Vše má své tempo.

Vedle mě se usazuje rodina. Napočítal jsem čtyři generace. Dědeček v saku – i v tomhle vedru – bylo 25 už v sedm ráno a šílené dusno k tomu. Babička v černých šatech, pevně stažené vlasy. Rodiče, vypadají zdrchaně, ale klidně. Dvě děti. Nejmladší má tak pět, druhý osm.

Cornetto v košíčku na bílém ubrousku přistane na stole. Mladší po něm hned sahá. Matka se na něj úkosem podívá a říká přísně: „Fermati, chistu è di nonnu!“ Otec se usmívá: „Ma dai, è sulu nu cornettu.“ Babička se usměje, ulomí kousek a nenápadně ho podá vnoučkovi, který na ní mrkne, jako výraz poděkování. Dědeček mlčí. Přitáhne si košíček blíž. Zabručí: „Sempri accussì…“

Vypadá to jako drobná epizoda u snídaně. Běžný pozorovatel vidí velmi spokojenou rodinku u snídaně, jak si užívá společného času. Ale během jediné minuty se ukázala dynamika celé rodiny.

Matka drží pravidla. Nebo se o to spíš jen snaží.
Otec je zlehčuje a bourá matky autoritu a ne jen tu.
Babička je obejde ve jménu lásky a ukazuje, kdo tu skutečně vládne.
Dědeček je přítomný, ale odtažený, naučil se, že je výhodnější ústup.
A dítě testuje hranice celé rodiny.

Toto je typický rodinný systém. Každý reaguje na každého. Žádné chování nelze vysvětlit samo o sobě – příčinou a následkem. Natažená dětská ruka není jen o croissantu. Je to zrcadlo vztahů, které se propojují a mění! Evoluce jemných odchylek pravidel, vyřčených i nevyřčených, které se formulovaly desetiletí. Myslíte, že to ví?

Zavírám oči a najednou se ta drobná scéna mění.

Milán, šedesátá léta

Malá místnost, velké zrcadlo. Na jedné straně rodina, na druhé straně terapeutický tým. Mara Selvini Palazzoli sedí u stolu. Vedle ní Luigi Boscolo a Gianfranco Cecchin. S nimi Giuliana Prata. Rodina mluví přes sebe. Otec křičí, matka mlčí, dítě pláče. Terapeuti se neptají: kdo je problém. Sledují kruh reakcí. Jak každý reaguje na každého. Jak se systém udržuje.

„Zeptej se, kdo si všímá změny a u koho,“

navrhne Cecchin. Terapeut položí otázku. Poprvé se rodina zastaví. A vzniká nová technika – cirkulární dotazování.

Milánská škola se rodí. Neutralita, pozitivní konotace, rituální předpisy. Symptom už není „chyba jednoho“, ale signál celku. Mění se jazyk i pohled na rodinnou terapii.

Centrum v Niguarda

Je rok 1981. V Miláně vzniká Centro per lo Studio e Terapia della Famiglia. Poprvé v Itálii, poprvé v Evropě funguje veřejné centrum systemické rodinné terapie. Přicházejí rodiny s těžkými problémy. Jinde by dostali léky. Tady terapeuti sledují vztahy. Hledají vzorce, pomáhají systému je nahlížet, zkoumat jejich užitečnost a měnit je. Po patnácti letech mají výsledky. Více než 75 % lidí bez relapsu. Bez psychofarmak. To, co začalo u zrcadla, teď mění praxi celé země.

Nové směry a osobnosti

Devadesátá léta. Mara Selvini Palazzoli se svými kolegy Cirillem, Selviniem a Sorrentinovou vytváří nový model. Systemicko-rodinně-individuální. Kombinují práci s celým systémem a s jednotlivcem. Sledují, jak se vnitřní svět propojuje s rodinnými vazbami.

Do popředí se dostává Valeria Ugazio. Přináší koncept „sémantických polarit“. Vysvětluje, jak se významy utvářejí v rodině skrze kontrasty: svoboda–závislost, vítězství–poražený. Zakládá E.I.S.T., trénuje nové terapeuty, rozšiřuje hranice systemického myšlení.

Současně Vittorio Guidano. Neuropsychiatr, který rozvíjí postracionalistickou kognitivní terapii, vidí člověka jako vyvíjející se systém. Zdůrazňuje, že já je v pohybu, nikdy není stabilní. Připojuje se k italské větvi systemického proudu.

Systemika a současnost

Italská systemika se vyvíjí dál. Do centra pozornosti se dostává tělo. Nejen slova, ale i gesta, pohyby, rytmus dechu. Terapeuti mluví o „corporeal turn“ – tělesném obratu. Systemický přístup se propojuje s neurovědami, s psychoterapií zaměřenou na prožitek.

Do Milána i Říma dnes jezdí terapeuti z celého světa. Účastní se výcviků, učí se přímo od pokračovatelů. Italský proud zůstává jedinečný: propojuje tradici, výzkum, kreativitu a odvahu klást otázky jinak.

Paul Watzlavick a jeho vliv na Milánskou školu

Milánská škola systemické rodinné terapie vznikala pod silným vlivem Palo Alto skupiny v Kalifornii, kde působil Paul Watzlawick společně s Gregory Batesonem a kolegy z Mental Research Institute (MRI). Právě jejich práce na komunikaci, pragmatice lidské interakce a na myšlence, že problém není v jednotlivci, ale v opakujících se vzorcích vztahů, poskytla milánským terapeutům teoretický rámec. Mara Selvini Palazzoli, Luigi Boscolo, Gianfranco Cecchin a Giuliana Prata tyto ideje přenesli do Evropy a začali je testovat ve své klinické praxi.

Z Palo Alta si Milánská škola odnesla hlavně důraz na komunikaci jako základní jednotku (operaci) analýzy a koncept double bind – situace, kdy člověk dostává protichůdná sdělení, na něž nelze adekvátně reagovat (např. matka říká dítěti „Mám tě ráda“, ale přitom ho odmítavě odstrčí). Takové paradoxy vytvářejí začarovaný kruh, v němž se symptomy rodí a udržují. Paul Watzlawick k tomu napsal: “One cannot not communicate. Every behavior is a form of communication, and therefore one cannot not influence others.” (Pragmatics of Human Communication, 1967).

Milánští terapeuti tyto principy převzali a rozvinuli – zavedli cirkulární dotazování, princip neutrality a pozitivní konotaci, čímž vytvořili originální evropskou verzi systemické terapie. Spojení s Watzlawickem tak ukazuje, jak se systemika vyvíjela dialogem mezi kontinenty: teorie komunikace v USA se v Itálii proměnila v metodu, která dodnes ovlivňuje rodinnou terapii po celém světě.

Návrat do Syrakus

Otevírám oči. Ulice Syrakus je pořád stejná. Skútry projíždějí, lidé pijí své rychlé caffè. Dusno ani horko se nehlo z místa. Dědeček u vedlejšího stolu dojídá svůj cornetto, ze kterého mu každý ubral kousek. Jen to. Ale já vím, že během té chvíle proběhlo padesát let vývoje systemického přístupu v Itálii.

Systemika se nerodí jen v učebnicích. Ukazuje se v každém drobném gestu u snídaňového stolu. V tom, kdo drží pravidla, kdo je obchází, kdo mlčí a kdo je testuje. Kdo respektuje jen ty svoje. Celý svět rodiny je přítomen v jednom pohybu ruky, v jednom mrknutí.

Když se ale podíváme na více takových scén – a ještě lépe v bezpečném prostoru systemického sezení – otevře se vám obraz, který sami doma jen těžko uvidíte. Obraz vztahů, které vás drží i svazují.

Institut systemiky pokračuje v odkazu Milánské školy

Pokud vás zaujal příběh Milánské školy a chcete se sami rozvíjet v systemickém přístupu, můžete pokračovat u nás v Institutu systemiky. Nabízíme semináře, výcviky a prostor pro sebereflexi i profesní rozvoj – od prvního setkání s principy systemiky až po její aplikaci v rodině, v týmech i v řízení firem.

Systemická otázka: co všechno čtete vy, když sledujete svou vlastní rodinu nebo tým? A co byste uviděli jinak, kdybyste se přišli podívat do naší poradny spolu?

Přečtěte si autentický příběh o Terce, které systemické koučování pomáhá nejen v osobním, ale i pracovním životě. 

Zdroje:

Menschliche Kommunikation: Formen, Störungen, Paradoxien, Paul Watzlawick

Internetové odkazy:

https://www.cmtf.it/milan-approach-eng/
http://www.massimoschinco.it/the%20Milan%20Approach%20-%20roots%20and%20evolution.pdf
https://en.wikipedia.org/wiki/Mara_Selvini_Palazzoli
https://it.wikipedia.org/wiki/Mara_Selvini_Palazzoli
https://www.opl.it/scuola-psicoterapia.php?idp=35&idScuola=0
https://www.massimogiuliani.it/home/dove-sono/milano/
https://www.cmtf.it/the-milan-approach-in-milan-new-practices-in-contemporary-times/
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/famp.13075
https://ro.ecu.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=3575&context=ecuworks2022-2026
https://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/888755/mod_resource/content/1/Socialne%20ped.%20teorie%20II_2.%20část_system.%20přístupy.pdf